důkaz je vidět zrovna ve vývoji linuxu. Místo toho, aby se zachovala nějaká základní kompatibilita, tak každý jádro je jiný, po binární stránce úplně, po zdrojákový stránce sice méně často, ale i tak to znamená, že staré ovladače s novým jádrem prostě nepřeložím. Nové ovladače nejsou (autor zaniknul, nebo se věnuje něčemu jinému). žádný patch mi nepomůže, neboť bych si ho musel napsat sám. A to jen proto, že Linus neuznává OOP, a to ani z pohledu techniky programování, když už to musí psát v Cčku a jako Vy, trvá na tom, že stará rozhraní se musí aktualizěovat a navazující moduly se prostě musí přepsat.
Už zase? Linux a C++ je Vaše oblíbené téma, že ano?
otázka kompatibility není o OOP (ať už jej Linus uznává, či ne), ale např. o tom, zda je výhodné tu kompatibilitu sebou nést nebo ne. Navíc všechno je to úhlu pohledu.
Vemte v potaz, že kernel se vyvíjí neuvěřitelně rychle. Nové technologie, podpora nového hardware, nové funkčnosti. K tomu se musí odebírat ty které se neosvědčily, nebo jsou zastaralé (já netvrdím, že je to ideální, ale dělají to lidé a podle mě jim to jde docela dobře - ve srovnání s konkurencí). Dovedete si představit ten bordel, kdyby jste chtěl v takovém stavu dneska zpětnou kompatibilitu třeba s prvními jádry řady 2.6?
A to se pro jistotu nezmiňuji ani o tom sajrajtu, co by vznikal ( zbytečně a na systémové úrovni k tomu), kdyby se řešila každá chybějící funkčnost, nebo chybný návrh, pouze způsobem který navrhujete výše...
A navíc, funguje to - už víc než dvacet let....
Zobrazit příspěvky
největší kliku v životě má člověk, který má takovou práci, jenž je mu zároveň i zábavou.
Pokud máš víc instalací Linuxu, stačí jeden a Linux při instalaci si buďto swap najde, nebo jej na odpovídající oddíl nasměruješ po instalaci.
