Zobrazit příspěvky
1
Vývoj / Re:Načtení 2D pole v C
« kdy: 22. 11. 2022, 21:23:31 »
Ahoj, pár postřehů z rychlíku
1) Když deklaruješ proměnnou, tak ji co nejdříve také inicializuj a nečekej na chvíli, kdy ji budeš chtít použít. Velmi lehce se na to zapomíná a následky mohou být neblahé. Obzvláště to platí pro pointery!
2) Pokud nejsi schopný zaručit, že ti funkce neselže, pak vždy kontroluj alespoň její návratovou hodnotu, pokud něco vrací. V tomto případě se to týká funkce fopen( ), protože v případě, že se něco provede se souborem, který má otevřít (bude smazán, přejmenován, atd...) koleduješ si - v lepším případě - o segfault o pár řádku níže.
já chápu, že toto je studijní kód začátečníka. Přesto z vlastní zkušenosti považuji za důležité na to upozornit. Důsledky podobných opomenutí se v rozsáhlejším a komplexnějším kódu velmi špatně hledají. A nestačí o tom jen vědět, je potřeba si to vštípit do krve hned od začátku. Věř mi, že ti to hodně časem ulehčí život.
3) Proměnná i je zbytečná. Jenom ji inkrementuješ a a pak přiřadíš do max_i. Popřemýšlej, zda není lepší pracovat rovnou s max_i a i zrušit.
4) Navrhuji ti, abys přesunul podmínku max_j < j až za vnitřní cyklus. To proto, že V současné chvíli testuješ max_j proti všem pozicím elementů v řádku a to v každém cyklu opakovaně. Ale já bych řekl, tebe určitě zajímá, zda max_j neni náhodou menší než celkový počet elementů v řádku. A to budeš vědět až cyklus skončí.
Tyhle nedostatky přímo funkčnost neovlivní, ale jednak znamenají plýtváním zdrojů mašiny (časem procesoru a pamětí) a jednak hrubě znesnadní čtení kódu v případě rozsáhlejšího souboru. No jen si představ jak by se to četlo, když by jsi měl těch vnořených cyklů několik a byly o něco delší.
5) Pokud vyloženě není tvým záměrem zjišťovat, kolik řádků a kolik elementů v nich je ve vstupu navíc (alespoň v původním zadání o tom nic nebylo), tak já osobně bych z cyklu vyskočil, jakmile bych dosáhl MAX_COLS nebo MAX_ROWS. Tím si kód zpřehledníš a zjednodušíš, a odpadnou ti ty korekce před výpisem pole.
1) Když deklaruješ proměnnou, tak ji co nejdříve také inicializuj a nečekej na chvíli, kdy ji budeš chtít použít. Velmi lehce se na to zapomíná a následky mohou být neblahé. Obzvláště to platí pro pointery!
2) Pokud nejsi schopný zaručit, že ti funkce neselže, pak vždy kontroluj alespoň její návratovou hodnotu, pokud něco vrací. V tomto případě se to týká funkce fopen( ), protože v případě, že se něco provede se souborem, který má otevřít (bude smazán, přejmenován, atd...) koleduješ si - v lepším případě - o segfault o pár řádku níže.
já chápu, že toto je studijní kód začátečníka. Přesto z vlastní zkušenosti považuji za důležité na to upozornit. Důsledky podobných opomenutí se v rozsáhlejším a komplexnějším kódu velmi špatně hledají. A nestačí o tom jen vědět, je potřeba si to vštípit do krve hned od začátku. Věř mi, že ti to hodně časem ulehčí život.
3) Proměnná i je zbytečná. Jenom ji inkrementuješ a a pak přiřadíš do max_i. Popřemýšlej, zda není lepší pracovat rovnou s max_i a i zrušit.
4) Navrhuji ti, abys přesunul podmínku max_j < j až za vnitřní cyklus. To proto, že V současné chvíli testuješ max_j proti všem pozicím elementů v řádku a to v každém cyklu opakovaně. Ale já bych řekl, tebe určitě zajímá, zda max_j neni náhodou menší než celkový počet elementů v řádku. A to budeš vědět až cyklus skončí.
Tyhle nedostatky přímo funkčnost neovlivní, ale jednak znamenají plýtváním zdrojů mašiny (časem procesoru a pamětí) a jednak hrubě znesnadní čtení kódu v případě rozsáhlejšího souboru. No jen si představ jak by se to četlo, když by jsi měl těch vnořených cyklů několik a byly o něco delší.
5) Pokud vyloženě není tvým záměrem zjišťovat, kolik řádků a kolik elementů v nich je ve vstupu navíc (alespoň v původním zadání o tom nic nebylo), tak já osobně bych z cyklu vyskočil, jakmile bych dosáhl MAX_COLS nebo MAX_ROWS. Tím si kód zpřehledníš a zjednodušíš, a odpadnou ti ty korekce před výpisem pole.
".
