Hergot - jdu pozdě, a možná ještě dobře že tak ;-)
@PetrM: netušil jsem, že se tu vyskytuje odborník na tuhle oblast. Popravdě si s jištěním stejnosměru delší dobu lámu hlavu (bezpečné malé napětí), a přestože se kolem toho pohybuji zhruba v branži, zatím jsem nenarazil na někoho, kdo sype zkušenosti a vysvětlivky takhle z rukávu. Asi se pohybuji příliš daleko od R&D = příliš blízko ke koncovému nasazení a polním dráteníkům...
@PanVP: nabízím vysvětlivku ohledně "výkon při 2A na 230V je přece úplně jiný než na 12V, tak jak ten jistič může fungovat při úplně jiném napětí". Pomiňme otázku, zda se jistič chová, z hlediska reakce na větší nadproud, jinak na stejnosměru a jinak na střídavině. Řekněme, že použitému elektromagnetu je to jedno. (Tepelné ochraně je to jedno tutově.) Mimochodem pokud správně chápu, tak elektromagnet reaguje až při radikálně vyšším nadproudu, na poměrně citelném násobku jmenovité hodnoty jističe. (Pro lehčí přetížení funguje tepelná ochrana, a funguje pomalu.)
Klíčová řečnická otázka k Vašemu zvážení: kolik vývodů má jistič? Inu má dva. Jak se do obvodu zapojuje? Inu v sérii se zátěží, obvykle do fázového/živého vodiče (nikoli do pracovní země). Takže máme jistič, připojený svými jedinými dvěma vývody na "živý potenciál". ... Takže: *kde* se ten jistič dozví, kolik je na té fázi Voltů, když nemá svorku pro *zem* ? :-D
Osobně se dlouhodobě zajímám o řešení inrushe v systémech bezpečného malého SS napájení - rychlá elektronická ochrana proti nadproudu je vedlejší vlastností aktivních zapojení. Zároveň lze tímto vyřešit i jistou míru přepětí. Koho by zajímala tato analogová poezie, už jsem se na to téma jednou
poeticky rozvášnil... a musím smutně přiznat, že se pokládám za dosud spíše naivního umělce. Nejsem vývojář, jsem technická podpora v aplikační oblasti. V elektronické ochraně by mělo být cílem návrhu, aby měřící odpor ("bočník") v sérii s živým vodičem za normálního provozního stavu pokud možno netopil, zároveň aby mu jeho tepelná kapacita umožnila přežít určitou definovanou míru přetížení - v podstatě jde o násobek čas * proud^2. Samozřejmě krát odpor bočníku. Pokud je primárním účelem ochrany omezit inrush = zajistit řízené nabití silového kondíku omezeným proudem, tak vlastně tyto ohledy platí především pro sousední silový spínací prvek (nejspíš MOSFET) a samotný bočník je činností tohoto FETu chráněn proti tepelnému přetížení... Rychlost reakce elektronické ochrany je o pár řádů kratší, než u tavných pojistek a klasických el.mag. jističů, takže ty "absorbované energie" nemusí být kdovíjak vysoké.
Bezpečné malé DC napájení má sklon ukolébat člověka do klidu, že to přece nekope, tak se nemůže nic stát - ale ono to může být i pěkně nebezpečné, hlavně v centrálních rozvodech, kde je zdroj schopný dodat do zkratu desítky nebo stovky A, třeba i krátkodobě (koďan na výstupu zdroje), nebo hůř dlouhodobě (baterka). Jištění a selektivita jištění na silových větvích takových rozvodů je dost důležitá věc. Hrozí požár. Ve srovnání s tím jsou přechodové jevy při inrushi spíš k pousmání...
V této souvislosti palec nahoru původnímu tazateli za tohle téma! Že se nad tím zamýšlí.
Já bych chtěl ještě upozornit, že spínací prvky na AC a na DC můžou být dost jiné kvůli zhášení oblouku, který u střídavého zhasne snadněji protože průchod nulou. Na 12V to bude ještě v pohodě, ale třeba na 48V už by mohl ve „střídavém“ jističi hořet oblouk.
Zhasnutí oblouku může být problém klidně už na 24V DC. Hnijou kontakty relátek a tak. Obecně kontakty ve spínačích/relátkách mají na DC zkrácenou životnost, pokud pro tenhle provoz nejsou explicitně navrženy.
Svoje o tom vědí solárníci včetně amatérů na malých napětích.
Jinak já osobně bych použil něco takového:
http://robodoupe.cz/2013/jednoducha-elektronicka-pojistka/
Tohle je klasické zapojení rychlé ochrany výstupu, které se používalo ve výkonových audio zesech třídy AB = než je převálcovala třída D (PWM). Upozorňuji, že tahle pojistka neprovede "reverzibilní vypnutí do nuly", ale pouze omezení proudu na konstantní hodnotu (ořez/clipping) - takže ve stavu "ochrana aktivní" tento obvod trvale udržuje úbytek na měřícím výkonovém odporu (v sérii s emitorem silového tranzistoru) a především silový tranzistor absorbuje při zkratu značný trvalý výkon: v zásadě napětí zdroje (nebo kam se zdroj prohne) krát protékající omezený proud. Jako inrush limiter to není úplně marné.
Uvedené zapojení lze dále vylepšit. Jednak pokud se namísto přechodu "báze emitor" (otvírací napětí cca 0.6 V) použije diferenciální zesilovač, dá se jeho výstup navázat na komparátor se stavitelným prahem pro omezení = na měřícím odporu může být ve stavu "proudové omezení aktivní" mnohem menší úbytek než zmíněných 0.6V. Také lze doplnit nějaký klopný obvod, buď časovací (auto-restart) nebo bistabilní s resetem (možnost ručního restartu). Přesně tím jsem se zabýval ve svých analogových hrátkách (odkaz výše).
...
S obloukem souvisí vypínací schopnost. To je proud, který jistící prvek dokáže bezpečně rozpojit. A tam jsou sakra rozdíly. Třeba pokud jde o přístrojovou pojistku 5x20, tak ty skleněný atrapy z hobbymarketu / vesnickýho elektra F1A/250V mají obvykle vypínací schopnost 43A. Pak se drátek rozprskne po skle tak, že se vytvoří vodivá vrstva a jede se dál. Poctivá keramická, pískem plněná od Omegy má garantovaných 1500A, ale cenově je to trochu jinde a laik rozdíl nepozná... Btw, pokud mám u zásuvky jistič B 16A, tak ten má vypnout při 48-80A, takže levná skleněná pojistka je spíš na ozdobu.[/li][/list]
...
S tou trubičkovou pojistkou... homogenní kovová vrstva zamrzí, ale od určitého proudu bych spíš tipoval, že prostě zůstane hořet oblouk (v kovových výparech původního tavného drátku nejspíš o to radostněji) a pokud trubička nebouchne a oblouk se nesfoukne, hoří tam radostně až dosmrti :-) Resp. dokud funkci pojistky nesplní nějaká jiná část obvodu. Nadřazená ochrana, slabší a vhodně situovaný vodič, žárovka která původně prdla jako první, požární poplach apod. (Odpusťte baví mě spekulovat :-)
Těsnopisně příhoda z natáčení: v divadelním stmívači, který je jištěný 13A jističem char.C, PWM spínač je 40A triak, v souvislosti s prdnutím žárovky 230V/1kW ten triak dost často odejde (obvykle zůstane v sepnutém stavu už navždycky). Upstream trafo je po drátech asi 20 metrů daleko. Hypotéza: při náběhu žárovka žere násobek ustáleného odběru (třeba o řád), takže se triak nažhaví, aniž jistič stihnul hnout brvou - a když v tu chvíli žárovka prdne, což vede s jistou pravděpodoností ještě víc směrem do zkratu, tak se tomu triaku prostě roztaví vnitřnosti. Teprve poté vybaví jistič (a obvod úspěšně odpojí). Vyměníte žárovku a zjistíte, že svítí trvale. O trochu silnější stmívač snese praskání žárovek bez problému - má 20A tavné pojistky (10x38mm) a tuším 100A triakový modul. Tzn. toto stačí pro bezchybný provoz se žárovkami, které mají jmenovitý ustálený odběr asi 5A...
Zobrazit příspěvky
