Zobrazit příspěvky

Tato sekce Vám umožňuje zobrazit všechny příspěvky tohoto uživatele. Prosím uvědomte si, že můžete vidět příspěvky pouze z oblastí Vám přístupných.


Příspěvky - Miroslav Šilhavý

Stran: [1] 2 3 ... 207
1
...

Pane kolego, to, že podpisovat se pod vlastní projevy považujete za pozérství, zatímco schovávat nevychovanost pod nick za ctnost, je úsměvné. Myslím, že od exempláře, jako jste Vy, tato diskuse jmenované firmě neuškodí. Zatím jste se projevil jako zbabělý žvanil, který druhé jen uráží, a to ještě k tomu velmi hloupým způsobem. Jsem přesvědčený, že byste pod vlastním jménem nechtěl dělat takovou ostudu ani sobě, ani svým blízkým, a tak jste musel odprezentovat anonymitu jakožto ctnost a atribut věrohodnějšího názoru. Budiž, možná to tak někdo vnímá, já o tom spíš pochybuji a nemyslím, že někomu bude stát za to se k tomu ještě dál vyjadřovat. Víc mě ale děsí představa, pokud je aspoň část Vašich emočních výlevů skutečná. Jsou totiž velmi silně psychotické, a pokud jsou opravdově prožité, musí ničit Vás i Vaše okolí. Pokud nejsou prožité, pak jsou jen pózou, kterou sám kritizujete. V tomto ohledu musím upozornit, že prvním, kdo postavil filozofii, kterou lze aplikovat na celé jsoucno, kromě sebe samé, byl Jára Cimrman.

2
Na těchto zadáních nebývá nejtěžší to samotné zálohování (tazatel zmiňuje jednoduchost, ostatní radí některé z mnoha možností). Daleko nejhorší je ale uhlídat, že zálohování skutečně funguje, a že a) stále zálohuje, b) stále zálohuje to co má (tj. výběr dat na zdroji), c) je správně uloženo v cílovém místě (není nic horšího, než write-only záloha).

Obvykle se až při problému zjistí, že už půl roku zálohování neprobíhá, nebo že ostrá data jsou v jiném adresáři, než byla v době nastavení záloh.

3
...

OK, já si osobně myslím, že tvrdit, že "mně to děsně vadí" a zároveň "nic proti tomu neudělám" je prostě protimluv. Za sebe to vyhodnocuji, že Vám to vadí jen tak málo, abyste proti tomu nic udělat nemusel.

Kritizujte to klidně v diskusních fórech, proti tomu nic. Ale nedělejte ze sebe oslíka tím, že zároveň tvrdíte, jak strašně moc Vás to irituje. Mě to například taky vadí, ale klidně přiznám, že ne natolik, aby mě to vyprovokovalo něco učinit.

4
A já nejsem občan? A přijdu vám spokojený? Občané další o tom ani neví. Kdybych chtěl napsat o tom článek do periodika města Hostivice, vsadím se, že mi to redaktorři zatrhnou.

Pochopitelně, nikdo Vám nemusí umožnit uveřejnit Váš názor ve svém periodiku. Svoboda slova je o tom, že můžete informace bez rizik perzekucí (tj. státní šikany) vyjadřovat své názory. Nikoliv o tom, že ostatní musejí poskytnout každému názoru prostor ve svých médiích. Svůj postoj šíříte například zde, ale určitě můžete rozeslat lidem letáky, oslovovat je na ulici, u piva atd.

Pokud jste jako občan nespokojený, tak v první řadě si vyžádejte informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Následně můžete vystoupit na zastupitelstvu, podat návrh na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, nebo i podat trestní oznámení. Pokud nevěříte policii, můžete oznámení podat přímo na státní zastupitelství.

Nemá ale smysl se vylévat ve fóru, ale přitom nebýt ochotný udělat ani zblo. Pokud se jedná o tak závažný problém, určite ve své obci najdete dostatek dalších lidí, kteří budou sdílet podobný pohled na věc.

5
/.../

Tohle opravdu není normální, ale jediná firma byla vybraná pro realizaci informačního systému nějakého malého města. Víte, kolik firem by o takovou realizaci mělo v celé ČR zájem? Jak už jsem řekl, já nebudu studovat požadavky abuy mi bylo jasné, že to byla zakázka šitá na míru.

Nehledě na to, jaké takové jednání vytváří prostor pro korupci.

Toto je řešitelné jedině tím, že se zúčastníte a budete bojovat o zakázku. To nevyřeší žádná jiná neviditelná ruka, kromě chuti nějakého jiného soutěžitele vyhrát. Určitě ta firma není jediná silná na trhu, stoprocentně by se našlo dostatek firem, které mají sílu se i obracet na úřady a soudy. Jenže to nedělají.

V tomto ohledu je lepší americký právní systém, kdy se místo pokuty (která jde do kapsy státu) určuje odškodné pro toho, kdo žalobu vyhrál, a to ne ve výši skutečné škody, ale jako odstrašení pro budoucí případy. Žel, toto v Evropě prostě není (má to i své nevýhody, nejen výhody), takže nezbývá než pracovat s tím, co je.

Myslím, že kromě dalších soutěžitelů, by toto jednání radnice mělo zajímat tamní občany. Jak vidíte, i oni jsou s tím v pohodě. Takže jak to chcete řešit, když soutěžitelé i občané jsou se situací víceméně spokojeni?

6
...

Ano, samozřejmě že můžete vyloučit určité typy firem podmínkami. Jediným požadavkem je, aby daná podmínka nevykazovala znaky svévole, ale aby byla položená racionálně. Pokud tedy chcete mít jistotu, že daná firma bude plnit, i když majitele přejde autobusu, není na místě vyloučit garážovky, ale stanovit kritéria, která musí splnit. Mimo jiné to může být splnění některých norem, nebo požadavek na zastupitelnost spojený s deponovanou finanční jistotou apod. Tedy: nemáte vymýšlet jak mají firmy splnit Váš požadavek, ale popsat, co požadujete.

Váš zaměstnavatel po Vás chce s jistotou obě věci zároveň: za prvé bezproblémové řešení za obhajitelnou cenu, za druhé proběhlou soutěž. Pokud ale ten druhý požadavek zredukujete z výběrového řízení na řízený výběr, možná to zaměstnavatel lehce nezjistí, ale porušil jste tím jeden z jeho požadavků.

Ale samozřejmě Váš postoj chápu. Dodavatelé vždy využívají to, že u zadavatelů jsou  přetížení (a mnohdy i líní) zaměstnanci, kterým stačí mazat med kolem huby a plnit pro ně první a poslední, a oni jim za to ty zakázky přihrnou. Je to symbióza - což je, budeme-li mluvit jasnými slovy, oboustranně parazitický vztah.

To, že nefinanční plnění nepovažujete za korupci, je problém Vašeho vnímání, ne můj. Ale opět, setkal jsem se s tím často. Ostatně, vtipně se do toho strefuje i padesát let starý film Jáchyme, hoď ho do stroje - takže to není ani nic nového, ani specialita tržního prostředí. Bylo to tu vždy.

7
No korupce by to byla kdybychom z kazde zakazky mel nejake to procento do kapsi, coz nemame. /.../ Duvera a dobre vztahy s dodavatelem take maji svoji cenu. Kdyz jsem delal rekonstrukci domu, taky jsem to nechal delat zedniky ktere znam a verim jim i kdyz byly o polovinu drazsi nez nejlevnejsi nabidka.

To co píšete, samozřejmě není pravda. Zaměstnavatel po Vás požaduje soutěž, ne dobré vztahy. Vy dobré vztahy chcete, protože se Vám lépe plní pracovní úkoly - tj. jste odměňován za zdánlivě dobrou práci. Což je jen jiná forma korupce, než strčit obálku přímo do kapsy.

U svého domu si můžete dělat samozřejmě co chcete. Pokud ale Váš zaměstnavatel nepožaduje dobré vztahy a dodávky nedostupného hardware, tak svého zaměstnavatele vlastně poškozujete tím, že vkládáte měřítko, které zaměstnavatel nechtěl. Je samozřejmě možné, že zaměstnavatel zjistí, že toto měřítko má napříště také včlenit - ale v tu chvíli to bude měřítko platné opět pro všechny soutěžitele, ne jen pro Vašeho favorita.

Co se týče garážových firem, není velký problém mít požadavek na obrat, délku historie, nebo třeba i složení finanční jistoty tak, aby se daly pokrýt sankce. Jiná věc je, že sankce obvykle v zadání moc nebývají, protože by prodražovaly zakázku. A tak zadavatelé opět zavádějí měřítko, které sice neoficiálně vyhodnocují, ale oficiálně požadované není. (Tj. opět chyba na straně zadavatele.)

Když se zamyslíte, tak Vám určitě logicky dojde, že tlakem na co nejlepší zadání a objektivní vyhodnocení dlouhodobě vyděláte. A naopak, tím, že budete obhajovat korupci jakožto "racionální", se skutečně nikam nedostanete.

8
...

K tomu Vám mohu dát ale třetí pohled. Za prvé, zavádíte hodnotící kritérium, které neumíte popsat do zadání, ani vyhodnotit. Ve skutečnosti nevíte, jestli jiná firma by to samé nedokázala taky, ani nevíte, jestli ta Vaše příště naopak neselže, a především nevíte, jak moc si za tento servis připlácíte v ceně projektů.

Na to, abyste to mohl objektivně vyhodnotit, musel byste vedle sebe postavit dvě různé firmy, kterým jste dal stejně vydělat, a které budou soutěžit. Pak byste mohl říct, kdo je v těchto mimofunkčních kritériích úspěšnější.

Soutěž je nutná proč? Protože pokud - teď hovořím jako dodavatel - existuje možnost, že si svého zákazníka zaháčkuju na roky, pak klidně obětuju obrovské peníze na služby, které jste popsal. Když to přeženu, tak i kdybych měl pro nedostatkový hardware osobně zaletět na druhý konec světa, tak to udělám, protože získaná výhoda mi to splatí několika násobně. A právě této formě korupce se dá předejít jedině tím, že striktně soutěžíte i tam, kde se Vám zdá, že to nemá cenu, nebo že získáte horší cenu. Ono ji totiž možná získáte na jedné, dvou zakázkách, ale z dlouhodobého hlediska zmizí prostor a důvod tvořit si polštář na "služby navíc".

A to už jsme u toho, že pravidla soutěží platí jen teoreticky. V praxi soutěže pořádají lidé, a ti lidé chtějí mít úspěšně splněný úkol, takže raději upřednostní jistotu. Stejně tak je projekťákům pohodlnější domluvit se, na kterém projektu je potřeba podstřelit cenu, protože je zruinovaný rozpočet, a na kterém projektu se to dá vynahradit.

Takže v zásadě jste popsal jen čistou formu korupce, byť máte pocit, že konáte s dobrým úmyslem. Cílem soutěží není získat nejnižší cenu na jedné zakázce, ale mít férové vítěze dlouhodobě. A pokud neumíte své požadavky popsat (např. požadavek na dostupnost hardware), pak chyba spíš na Vaší, zadavatelské straně.

9
Pokud vím, tak jediné hodnotící kriterium je cena, opakuje se to ve smlouvách kde na to mají vyrhazenou zvláštní tabulku s výpisem hodnotících kriterií, která pravidelně obsahuje jeden jediný řádek, a to je nejnižší cena.

Ostatní kritéria nemusejí být hodnotící, ale kvalifikační. Tedy, musíte splnit určité požadavky, a teprve v rámci nich je hodnotícím kritériem cena.

10
Ano, vím, že to nemají úradové jednoduché, a že do dnešní chvíle netuší, že NIKDY SPECIFIKACI napsat nemůžou, protože to je typický waterfall - a tohle je přesně ten důvod proč jsem se šel o veřejné zakázky zajímat, než jsem zjistil, že s tím úřeníci vyčůrali tak, že zakázky šijí na míru.

PS: to šití na míru je často dané pohodlností, tím, že známý dodavatel právě ví, co oni vlastně chtějí. Dokonce často takový dodavatel to řešení nejprve vymyslí a nabídne ho, a teprve pak úředník zjistí, že na to, co už někdo z dodavatelů vymyslel, musí vypsat soutěž. Mnohdy tedy úřad nevymýšlí zadání na míru, ale pouze soutěží řešení, které mu už jeden z dodavatelů vymyslel - nabídl. Tím pádem je - logicky - napsané rukou toho dodavatele. A pak se ptám, pokud nastane tato situace, skutečně šije úředník někomu něco na míru (tj. aktivně pozměnuje zadání), nebo jen zanedbává svoji práci (tj. pasivně přejímá zadání ze specifikace jednoho konkrétního dodavatele)? Podle mě je to velký rozdíl jak morálně, tak ale i v tom, co je potřeba udělat pro nápravu.

11

Podle mě je to složitější. Malý dodavatel nechce k soudu vůbec jít, protože i vyhraný soud je horší, než sebehorší dohoda. Soud stojí mraky peněz, které přísudky nevynahradí (přísudky nepokryjí ani právní zastoupení, natož přípravu podkladů, natož ušlé obchodní příležitosti). Takže kritérium obratu je skutečně to poslední, co by bylo problémem.

Pokud chcete mít skutečnou soutěž pro všechny (uvědomte si, že i omezená soutěž je stále lepší než žádná soutěž), pak byste musel mít fakt dobře popsané prostředí, požadavky, cíle - a to s výhledem na roky, protože takový postup nelze zvládnout rychleji. Budiž, můžeme to označit za ideální stav. Ale pak už nám stačí jen vymyslet, jak dokázat na straně státu (resp. veřejných zadavatelů) zalatit skutečná áčka v oboru. Protože proti nim u dodavatelů stojí skvadra obchodníků, projekťáků, kteří jsou mezi těmi neúspěšnějšími, mají oproti státnímu zaměstnanci pohádkový rozpočet (neb ho na konci dne zaplatí stát), a především všichni mají motivaci uspět. Oproti tomu, na straně veřejných zadavatelů stojí ajťáci z výprodeje, pracující za tabulkový plat, kterým se úspěch nijak neodrazí na kariéře, ohodnocení, benefitech, a kterým tedy jde především to, aby v rámci svého tabulkového "rozpočtu" neudělali žádnou chybu, která by je stála místo.

Až toto vymyslíte, pak bude možno uvažovat o tom, aby se jednalo o dokonalou soutěž.

12
Následně se uzavře smlouva, ve které se dodavatel zaváže to co je ve specifikaci dodat, a pokud to dodavatel nedodrží, tak bude platit k pokuty, případně hodně velké pokuty. Takto to má fungovat, a takto se mají odradit ti, co nejsou schopní požadavky splnit. Ne tím, že se zakázky šijou na míru pro firmu Marbes a dalším.

Reálně to probíhá tak, že se na konci dne někdo rozhoduje, jestli soulad se smlouvou bude řešit a vymáhat sankce, nebo jestli najde (tj. chce najít) dostatek vstřícnosti dodavatele, aby to nedělal. Protože v praxi prakticky vždy dodavatel plní víc, než co bylo požadováno, právě kvůli tomu, aby byl odběratel spokojen. Kdybyste prošel nejen veřejné, ale i soukromé zakázky, došel byste k tomu, že prakticky všechny jsou v zadání i v plnění natolik neurčité, že v podstatě neexistuje žádná autorita, která by dokázala skutečně spravedlivě posoudit, jestli je větší díl problémů na straně zadavatele nebo na straně dodavatele.

13
Nejen u státních zakázek, ale u všech zakázek je stěžejní skutečně vědět, co zadavatel chce. To se obvykle nepopisuje v zadávací dokumentaci, i když bychom všichni rádi, aby tomu tak bylo, ale je to na znalostech prostředí a schopnosti se na detaily doptat. Je tedy velmi nepravděpodobné, že by neznámý dodavatel mohl uspět jen tím, že splní zadání na papíře. Oni totiž i ti nejúspěšnější dodavatelé neplní zadání na 100 %, ale ten gap vyplňují tím, že díky znalosti prostředí umějí zadavatele uspokojit.

V tomto ohledu jsou tedy výběrová řízení stále velmi nedokonalá, a není třeba ani příliš zdůrazňovat, že díky tomu se často výběrové řízení mění v řízený výběr. Někdy se jedná o korupci, jindy se jedná o preferenci dodavatele "z dobrého úmyslu" (tj. neumíme napsat správně zadávací dokumentaci, ale dodavatel XYZ přesně ví, co potřebujeme - tak ho preferujeme.)

Požadavek na obrat je jedním z přirozených filtrů. Dívejte se na to z pohledu zadavatele. Tomu nejde jen o nejnižší cenu, ale o určitou úroveň služeb a zajištění kontinuity. Celkově se tedy preferují větší dodavatelé, kde se očekává, že budou schopni plnit i ve chvíli, kdy jednu osobu ve firmě přejede autobus, že se celý byznys nezastaví. Ve VŘ se to pak nešikovně opisuje délkou praxe, obratem, počtem zaměstnanců apod., ale cíl je přesně tento.

Uvědomte si, že napsat správné zadání je mnohdy podstatná část celkové práce na projektu. Zadavatel obvykle neumí popsat, co chce, a už vůbec neumí domyslet detaily (a kdyby to dělal, zase by byl nařčen, že šije zakázku na míru). Málokterý projekt pak chce mít trojnásobný rozpočet tím, že neprve necháte jednu vysoutěženou firmu sesbírat funkční a mimofunkční požadavky a specifikovat výstupy, druhou firmu pak vysoutěžíte na sepsání zadávací dokumentace, a teprve třetí firma podle dokonalého zadání "jen" dodá produkt. Proto se vždy volí určitý kompromis.

14
Proč bych proboha dělal takový nepořádek mapování? Když už desítky let je prioritou UNC cesta, asi deset let DFS?! Když už musim mapovat shares, tak si snad pohlídám, abych v tom neměl takový šílený hokej, jak píšete.

15
A není jednodušší nesnažit se do jakéhokoliv systému, programu či čehokoliv lámat něco, co nepodporuje? Přecijen s linuxem jdu od jádra 1.2.x, s Windows od 3.0, a nikdy jsem nepotkal ani u sebe ani u zákazníků usecase, kdy bych nevyhnutelně potřeboval na jednu flashku kombinovat takovou opičárnu. Základem je po software nechtít nic, co nepodporuje, jen s utkvělou představou, že já jsem přesvědčen, že to má fungovat.

Například cestu > 260 znaků jsem u uživatele nepotkal nikdy, protože běžné operace v systému to prostě nepovolí. Podobně jako nějaké rozpadlé znakové sady u názvů souborů, neb snad od NT 4 to jede v unicode.

By mě zajímalo, jaké opičárny vymýšlíte, pokud se vám to stává tak často, že to stojí za zmínku.

Takže odpověď původnímu tazateli je: a) používat to, co systém podporuje, buďto přes GUI nebo CLI, nebo b) smířit se s tím, že ostatní situace se mohou chovat nevypočitatelně (a měnit své chování v čase).

Stran: [1] 2 3 ... 207