tahat interpretované jazyky do světa mikrokotrolérů mi jako košer nepřijde,
Světu mikrokontrolérů vůbec nerozumím, tak mi prosím promiňte snad hloupé otázky:
1. Proč Vám nepřijde košér používat interpretované jazyky pro miukrokontrolery?
2. Souvisí to s tím, že (třeba zrovna ten Python) je vysokoúrovňový jazyk? (Kdežto C/C++ spíš nízko úrovňový?)
3. Technicky vzato, není v mnoha situacích samotné použití mikrokontroleru samo o sobě trochu kanón na vrabce?
Nejsem MiMar, ale za mě, spousta věcí, co by se daly udělat celkem malým analogovým obvodem se řeší něčím programovatelným, a když už se to teda řeší něčím programovatelným, tak místo pár příkazů v asembleru (nebo v jazyce, z jakého se z toho pár příkazů v ASM stane) se tam nacpe celé interpretované prostředí a místo pár set bajtů tam jsou najednou megabajty kódu.
Na druhou stranu, ten analogový obvod, co si spájím z diskrétních součástek, bude dost možná žrát víc, než mikrokontroler i s uPythonem, potrvá mi to mnohem déle, vyžaduje to, abych znal věci, co pro mě jinak nejsou vůbec podstatné a trvají déle se naučit. A nakonec se dostanu k tomu, že to má nějak začít komunikovat a v tu chvíli už sebelepší domácí pájení nepomůže. A stejně tak v případě člověka, co umí trochu Python nebo podobný jazyk a C viděl jen z rychlíku, a tohle má jako domácí projektík, nedává smysl učit se to C, když tam může nasadit uPython. Na Cčko se takový domácí projektík dá přepsat vždycky (když to bude potřeba).