V IT 16 let a taky jsem vyhorely a resim to chlastanim v hospode coz v dusledku situaci spis zhorsuje. Tento rok v breznu jsem se to snazil resit tak ze jsem sel chodit po horach. Sel jsem apalacskou stezku v USA. https://en.wikipedia.org/wiki/Appalachian_Trail
Trvalo mi to 3 mesice a usel jsem 2200Km. Nasel jsem tam nove kamarady a poznal novou kulturu ale moc mi to nepomohlo, po navratu se to vsechno vratilo do starych koleji. Takze jake je reseni nevim.
Já šel z Prahy do Santiaga. V Santiagu jsem čekal osvícení, a ono nic :-). Po třech měsících pochodu jsem ale měl fyzičku jakou jsem snad nikdy neměl, a docela dobře vyčištěnou hlavu. Když jsem odcházel z Prahy, tak jsem byl dost v p..i. Chození může pomoct člověku se dát fyzicky a psychicky do pořádku. Chůze a odstup pomáhá. Ale nic víc. Někdy to člověka může nakopnout využít nějakou šanci, když se naskytne, což by člověk s hlavou v sr... třeba neudělal. Ono vyjet ze starých kolejí, který člověku nevyhovují, vůbec není snadný. Kdyby to bylo snadný, tak to všichni dělají a nestoupala by spotřeba antidepresiv. Zpětně teď vím, že je cesta, jak se z toho tady nezbláznit, když věci člověku nevycházejí. Nějaké šance přestoupit na jinou kolej přicházej, někdy ne moc často, a člověk nesmí být úplně v pr..., když přijdou.
Není jedno řešení, které by vyhovovalo každému.