Jsem 40+ a takové firemní prostředí mě děsí. Podle mě jsou cílovka mladí, bezdětní a firemní rodina by měla ideálně (z pohledu firmy) nahradit tu klasickou. Trochu mi to začíná připomínat budování socialismu v padesátých letech - mladí tomu taky věřili a šťastně budovali...
Jakýkoliv odpor je brán jako stranění se kolektivu. Ve finále jsem si rozuměl pouze s kolegou, který měl, stejně jako já, skutečnou rodinu a děti. Samozřejmě jsme byli totálně out, upřednostnit vlastní rodinu před tou firemní je hřích. Kávovar a ovoce jsme měli u zadeke...radši koupim domů bednu, naž abych stál s kiwi upatlanej a nuceně konverzoval s nějakou pipkou jen proto, že je to cool.
V pokrokovějších firmách na to jdou ale chytře a zavádí firemní školky. Tím se ale připravují na další level - kóje na spaní, kdy zaměstnanec neopustí firmu a bude tam kromě zábavy i chrápat
Všechno už se pak bude odehrávat ve firmě, pod dohledem. Nebude rozdíl mezi pracovní a jinou dobou atd...
Připomnělo mi to smutnou historku kamarádky, která pracuje v jednom neIT německém korporátu. Jednou odpoledne si s kolegyní domluvily, že půjdou na kafe a pak do kina na nějaký film, který obě chtěly vidět. Rozhovor ale zaslechl jejich šéf a důrazně jim doporučil, aby s sebou vzaly i jejich třetí kolegyni, že by jí to přišlo líto.... Můžeme si o tom myslet svoje, můžeme řešit, kam ještě může šéf nebo firma podle zákonů nebo nějakých firemních zvyklostí zajít, ale trend je, myslim, celkem jasnej