Zobrazit příspěvky
1
Studium a uplatnění / Re:Jak jste přežili svůj stav vyhoření
« kdy: 17. 08. 2020, 15:29:08 »
Jak jeden kolega psal, že mu to připomíná Fight Club, tak mně to připomnělo seriál Mr. Robot. Talent na psaní máš. Tohle mě fakt bavilo číst.
Souhlasím s tím, že psychické problémy máš, ale lidi s takovými problémy vidí svět reálněji. To, co jsi popsal, mě taky štve. Ne možná každá věc, protože to beru jako součást našeho života (např. lidi ovlivnění soc. médii postující kraviny a Zuckerberg si je toho vědom, jak se lidé dají otupit), nicméně jsou tam věci, nad kterými by se měl pozastavit každý.
Vždycky si kladu otázku, jak je možný, že ten svět je takovej, jake je. Lidi chodí na vysoký / univerzity a člověk očekává, že tahle sorta bude mít nějaký kritický myšlení a budou přemýšlet nad tím, jak to dnes chodí a jestli je to vůbec dobře či ne. Jako by to bylo systémem tak navržený, aby to tak prostě bylo. Proč ne, že? Politici mají prachy od korporací a v korporacích pracují lidé, co pijí krev ostatním (bavím se o egoistech / vysoce postavených lidech, co mají dobře placenou pozici přes známého, ale nic neumí apod.). Nekonečný kruh. Nedivím se. Nikdo nechce, aby jim někdo naboural jejich systém. Funguje to perfektně.
Mluvit o psychických problémech je tabu a když to zmíníme, tak se s námi nikdo nechce bavit a strašně se litujeme. Jo... ono si stačí vzít prášky a je po problémech. Potom se diví, když se nějakej Franta zabije a všichni tvrdí, jak vypadal jako normální kluk bez problémů, ale v realitě nikomu nic neřekl, protože přesně věděl, jakej by byl výsledek. Vtipný je, jak se pokaždé řeší důsledek místo příčiny. Lidi na terapie chodí kvůli lidem, co nechodí na terapie a měli by. Deprese se řeší prášky místo toho, aby se zkoumala příčina. Jo, myslíte kapitalismus? Totálně někoho sedřít z kůže a nemít energii ani náladu po práci vůbec na nic. Eat, work, sleep, repeat. To se měnit nebude. Tohle nám vydělává spoustu peněz.
Nechápu tuhle pokryteckou společnost a autorovi neskutečně rozumím. Tohle není syndrom vyhoření z práce, ale celkově, jak ta společnost funguje.
Btw, jsem o pár let mladší jak autor a takto společnost vnímám už strašně dlouho. Jsem rád, že nejsem jediný.
Souhlasím s tím, že psychické problémy máš, ale lidi s takovými problémy vidí svět reálněji. To, co jsi popsal, mě taky štve. Ne možná každá věc, protože to beru jako součást našeho života (např. lidi ovlivnění soc. médii postující kraviny a Zuckerberg si je toho vědom, jak se lidé dají otupit), nicméně jsou tam věci, nad kterými by se měl pozastavit každý.
Vždycky si kladu otázku, jak je možný, že ten svět je takovej, jake je. Lidi chodí na vysoký / univerzity a člověk očekává, že tahle sorta bude mít nějaký kritický myšlení a budou přemýšlet nad tím, jak to dnes chodí a jestli je to vůbec dobře či ne. Jako by to bylo systémem tak navržený, aby to tak prostě bylo. Proč ne, že? Politici mají prachy od korporací a v korporacích pracují lidé, co pijí krev ostatním (bavím se o egoistech / vysoce postavených lidech, co mají dobře placenou pozici přes známého, ale nic neumí apod.). Nekonečný kruh. Nedivím se. Nikdo nechce, aby jim někdo naboural jejich systém. Funguje to perfektně.
Mluvit o psychických problémech je tabu a když to zmíníme, tak se s námi nikdo nechce bavit a strašně se litujeme. Jo... ono si stačí vzít prášky a je po problémech. Potom se diví, když se nějakej Franta zabije a všichni tvrdí, jak vypadal jako normální kluk bez problémů, ale v realitě nikomu nic neřekl, protože přesně věděl, jakej by byl výsledek. Vtipný je, jak se pokaždé řeší důsledek místo příčiny. Lidi na terapie chodí kvůli lidem, co nechodí na terapie a měli by. Deprese se řeší prášky místo toho, aby se zkoumala příčina. Jo, myslíte kapitalismus? Totálně někoho sedřít z kůže a nemít energii ani náladu po práci vůbec na nic. Eat, work, sleep, repeat. To se měnit nebude. Tohle nám vydělává spoustu peněz.
Nechápu tuhle pokryteckou společnost a autorovi neskutečně rozumím. Tohle není syndrom vyhoření z práce, ale celkově, jak ta společnost funguje.
Btw, jsem o pár let mladší jak autor a takto společnost vnímám už strašně dlouho. Jsem rád, že nejsem jediný.
