Jenom imbecil se na DŮLEŽITÁ ŽIVOTNÍ ROZHODNUTÍ ptá na "anonymním" internetu(kde ti lidé mohou snáze lhát nebo radit cíleně špatně aby ti škodily) nebo někoho druhého. Schopný člověk víc co chce, ví jak na to a jde si za tím sám.
Jinými slovy, schopní lidé padají z nebe již učení. Všechno ví, všechno znají a všude byli. Dvakrát.
Bez ironie: jedna věc je ptát se. To schopní lidé dělají, ptají se. Druhá věc je rozhodnout se čistě podle toho, co mi někdo řekne. To schopný člověk neudělá, ten posoudí informace, co dostal, ale pak učiní vlastní rozhodnutí.
Všem doporučuji jedno cvičení (návyk, mindset, jakkoliv tomu chcete říkat), co mi posledních dvacet let hodně pomáhá: Když dělám nějaké důležitější rozhodnutí, tak ho končím nahlas vyslovenou frází: "Já jsem se rozhodl, že ..." Když vám ta věta nějak nejde, nebo je z ní divný pocit, tak rozhodnutí ještě zvážit. Podstatné je si vždy takhle sám sobě říkat, že je to MOJE rozhodnutí. Kdysi jsem se vykašlal v posledním ročníku na VŠ. S tím, že "lidi mi říkali, že..." Měl jsem s tím pak velké psychické potíže, chodil jsem i k psychiatrovi a na psychoterapii. Teprve tam jsem pochopil, že člověk musí dělat vlastní rozhodnutí. A že i to zanechat VŠ vlastně bylo moje rozhodnutí a nemohu za něj vinit nikoho z těch, co mi říkali "nikdo se tě nikdy nebude ptát, zda máš VŠ". Já jsem se chtěl na VŠ vykašlat a tak jsem poslouchal to, co jsem slyšet chtěl. Trvalo mi několik let přijmout tenhle přístup "já se rozhodl, že ...". Ale funguje výborně a šetří mi strašně moc času i nervů.
Takže ano, klidně se ptát v anonymní diskusi na internetu. To dělají i schopní lidé. Ale rozhodout se musí člověk sám. A na to potřebuje posoudit relevantnost toho, co lidé odpovídají. Řečeno slovy kolegy ještě jinak: "jako brainstorming dobrý, jako source of truth úplně na h...."