reklama

Zobrazit příspěvky

Tato sekce Vám umožňuje zobrazit všechny příspěvky tohoto uživatele. Prosím uvědomte si, že můžete vidět příspěvky pouze z oblastí Vám přístupných.


Příspěvky - Filip Jirsák

Stran: [1] 2 3 ... 215
1
Sítě / Re:Veřejná, neveřejná
« kdy: 23. 06. 2019, 21:42:04 »
To nic nemění na tom, že i když bude mít možnost navázat z venku spojení na libovolný port TCP i poslat UDP paket na libovolný port (a paket dorazí až na cílový počítač), pořád ještě to neznamená, že tam není firewall. Firewall může blokovat třeba pakety nepatřící do žádného spojení nebo třeba tyhle pakety. Stejně tak přítomnost firewallu nijak nesouvisí ani s tím, zda je ta IP adresa routovaná nebo zda je to řešené jako NAT 1:1.

2
Sítě / Re:Veřejná, neveřejná
« kdy: 23. 06. 2019, 20:58:04 »
Tak mi komunikace na všechny porty prochází, ale jsem za firewallem? Jak to jde dohromady?
Firewall blokuje provoz podle nějakých pravidel. Ta pravidla nemusí brát ohled na porty nebo to může být podmínka „port + další podmínka“. Firewall může blokovat i provoz, který žádné porty nemá (nemáme jen protokoly TCP a UDP).

3
Vývoj / Re:bash regular pro xml
« kdy: 21. 06. 2019, 13:36:29 »
jde to, většina implementací regulárních výrazů podporuje rekurzivní matche.
To ale na parsování XML nestačí.

4
Vývoj / Re:bash regular pro xml
« kdy: 21. 06. 2019, 11:12:05 »
Raději použijte nějakou utilitu, která vám umožní použít XPath. Bude to mnohem jednodušší na použití a bude to fungovat. Napadá mne třeba XML Shell, vygooglit se toho dá víc.

5
Vývoj / Re:bash regular pro xml
« kdy: 21. 06. 2019, 10:55:35 »
Nápad je jediný: neparsujte XML pomocí regulárních výrazů, protože to nejde. Teď jste narazil na zalomení řádků, pak narazíte na komentáře, entity, CDATA…

6
Vývoj / Re:Návrhový vzor - Obnovitel
« kdy: 18. 06. 2019, 08:18:22 »
A implementační detail to není, neboť to je vidět i na veřejném API.
Bylo to myšleno jako implementační detail z pohledu návrhových vzorů. Návrhové vzory jsou určitá úroveň abstrakce – minimálně o dvě úrovně výš nad abstrakcí „API zapsané v konkrétním programovacím jazyce“.

7
Vývoj / Re:Návrhový vzor - Obnovitel
« kdy: 17. 06. 2019, 16:22:51 »
Ono by to teda mělo být zřejmé i selským rozumem - kdo jiný než objekt by měl vědět, jak ten stav správně obnovit?
To je klasický problém OOP, že hranice odpovědnosti nejsou pevně dané a jednu a tu samou činnost můžete chápat jako akci objektu i jako akci něčeho jiného na objektu. Klasický případ obnovy stavu je třeba uložení do databáze. A tam už jde o klasický spor – má se umět objekt do databáze uložit sám, nebo má někdo jiný uložit objekt do databáze? Většinou vyhrává ten druhý přístup, protože to uložení a obnovení z databáze není primární funkcí daného objektu, naopak často chceme, aby bylo možné jej ukládat různými způsoby, o kterých ten objekt ani nemusí vědět.

Proto není pro princip (návrhový vzor) podstatné, zda se objekt obnovuje sám nebo je obnovován zvenčí – to je jen implementační detail. Návrhový vzor Obnovitel popisuje ten myšlenkový koncept „aby bylo možné později obnovit stav objektu, je nutné v okamžiku uložení stavu zaznamenat všechna data, která jsou potřebná pro pozdější obnovení stavu“. Ostatně spousta programovacích paradigmat ani nezná koncept „objekt dělá“, umožňují jen „s objektem se/někdo dělá“.

8
Důvod, proč se to programovalo v J2ME, byl právě ten, že pak aplikace byly nezávislé na hardwarové architektuře. Přizpůsobení pro jednotlivé modely spočívalo „jenom“ v tom co který model podporoval a jak přesně se choval, ale hw architekturu už jste neřešil. To SDK poskytovalo rozhraní pro ten konkrétní model – samotné J2ME toho moc neumělo, takže SDK poskytovalo přístup k dalším funkcím telefonu, pro které nemělo J2ME odpovídající API. Reálně tedy aplikace byly obvykle určené pro konkrétní typ telefonu, ale aplikace pro různé modely mohly mít významnou část kódu společnou.

Erlang s tím nemá nic společného, to byl jazyk pro programování síťových komponent (ústředny a tak).

Pokud nechceš využívat speciální vlastnosti daného modelu, tak tohle není potřeba a chceš vyrobit obecnou MIDP aplikaci.
Pro velmi jednoduchou aplikaci by to stačilo, ale služby, po které bylo v J2ME rozhraní, byly dost omezené, a obvykle telefon ani nepodporoval vše. Často se i stávalo, že pro něco bylo v J2ME rozhraní, ale telefon ve svém SDK měl jiné rozhraní – někdy pro to, že telefon uměl něco, co pomocí J2ME rozhraní nešlo vyjádřit, někdy to vypadalo, že se vývojářům prostě jen nechtělo implementovat to J2ME rozhraní, tak si to udělali po svém.

9
Software / Re:Vlastní správce hesel
« kdy: 14. 06. 2019, 12:46:38 »

10
To je zbožné přání Microsoftu, toto vnutit adhezní smlovou (tj. smlouvou typu "ber nebo nech být").
Proč?

Autorský zákon není jediný, který se musí respektovat.
No a? K čemu to je, konstatovat takovéhle univerzální pravdy? Plyne z toho něco pro naši diskusi? Pokud ano, tak to napište.

AutZ pokrývá i implicitní licence (tj. volná užití a zákonné licence)
Nevím, proč musíte vytvářet nové termíny pro něco, co už dávno termín má. Držel bych se zavedených termínů „volné užití“ (což není licence) a „zákonné licence“.

dále pak je nutné vzít v potaz oprávnění očekávání kupujícího. Příkladem může být prodej DVD nosiče s AV dílem, který na sobě nemá žádné licenční ujednání, přesto zcela zřejmě s nosičem získáváte i právo ho přehrát i prodat dál. (A toto právo nemůže být omezeno).
DVD nezávisí na žádném očekávání kupujícího a ani to není příklad volného užití ani zákonné licence. Prodej DVD je přímo ukázkové rozšiřování (§ 14).

Mohu jen odkázat znovu na to, abyste si přečetl něco o adhezních smlouvách.
Takhle se tu můžeme trumfovat donekonečna. Já vám také můžu napsat, abyste si přečetl něco o licenčních smlouvách a přidal k tomu něco z občanského zákoníku. Ale nikam to nepovede. Pokud s něčím nesouhlasíte, napište s čím a proč.

11
Sporný je ale případ, kdy a) někdo koupí sestavu na přání a v ní je i položka MS Windows, b) kdy si sám počítač sestaví, c) kdy do nového počítače pořídí OEM licenci. Všechny tři případy mohou nastat a může (ale nemusí) se jednat o:

ad a) smlouvu o dílo, kdy dodavatel jedná na příkaz tak, jako kdybych si to sestavoval sám,
ad b) kdy jsem sám sobě System Builderem,
ad c) opět sám sobě System Builderem.
Ve všech třech případech nainstaluje Windows na počítač System Builder, tím vznikne celek počítač + Windows a teprve tímto okamžikem vzniká nárok na používání Windows na základě OEM licence. To, že System Builder je ten samý subjekt, jako System Builder, na věci nic nemění.

Bohužel, k tomu nemá Microsoft oporu v zákoně
Základní pravidlo autorského zákona zní, že veškerá práva má autor a nikdo jiný. Teprve autor může autorská práva poskytnout někomu dalšímu, případně určitá práva může dát i zákon. Takže „nemá oporu v zákoně“ je trochu zvláštní tvrzení – bylo by potřeba napsat, čím mu to zákon zakazuje.

vidle do toho hodil i ESD, který judikoval, že pokud je licence ohraničitelná a dá se zaručit že přestala být používána na původním místě, lze ji prodat dál a ustanovení licence o další neprodejnosti je neúčinné.
Což nijak nesouvisí s tím, co tu řešíme – Microsoft v OEM licenčních smlouvách hodně dlouho nemá (a nevím, zda vůbec někdy měl) ustanovení, které by zakazovalo jejich prodej.

Jedinou právní možností pro Microsoft by bylo, aby OEM Windows prodávali jen distributoři, kteří by dbali na dodržování podmínek (prodávali by ho jen System Builderům, kteří by měli smluvní povinnost instalovat ho neoddělitelně). V tu chvíli by mohl Microsoft vymáhat vzniklou škodu na sesmluvněných partnerech.
A nebo tu podmínku (být System Builderem) může Microsoft vytisknout na pečeť na krabici s DVD a může to napsat do smluvního ujednání, které se zobrazí hned na začátku instalace a v instalaci nelze pokračovat, dokud se neodsouhlasí. Nebo že by to tak Microsoft už dávno dělal?

Osobně si myslím, že kolega Jirsák neumí rozlišit kogentní a disponibilní ustanovení zákona
Ale umí.

vzít v úvahu nerovné postavení smluvních stran
To autorský zákon příliš neřeší.

Z toho naopak vyšel ESD ve svém judikátu.
Pokud píšete stále o judikátu UsedSoft vs. Oracle, tam byste nerovné postavení smluvních stran hledal těžko. Ve skutečnosti tam ESD vyšel především z toho, že rozšiřování díla není nezbytně vázáno na to, zda uživatel získá dílo v nehmotné či hmotné podobě – nezáleží na tom, zda si DVD přinesete nebo stáhnete z internetu.

12
Nevím jestli tím "rozšiřováním" v tomto případě myslíš nějaký terminus technikus, ale rozšiřovat můžeš i nehmotné autorské díla. To byl přece ten hlavní výsledek sporu u ESD, že vyčerpání práv na rozšiřování rozmnoženiny počítačového programu nemusí dojít jen na hmotném nosiči, ale i na tom zakoupeném online.
Rozšiřováním myslím to, co je v § 14 AZ. I při rozšiřování nehmotného autorského díla se k tomu ale musím chovat úplně stejně, jako kdyby to bylo rozšiřování hmotného autorského díla. Soud nemůže svým výkladem změnit zákon. ESD jenom odvodil (a dává to logiku), že když jsem dříve musel program dostat fyzicky na DVD, zatímco dnes už je technologie taková, že si obsah toho DVD můžu stáhnout z internetu a vypálit sám, z hlediska zákona v tom není rozdíl. Tedy sice jsem si to stáhnul z internetu jako nehmotné dílo, ale pořád se k tomu budeme chovat jako k té stříbrné placce.

Navíc v případě OEM Windows přece nejde o nehmotné vyjádření autorského díla, OEM Windows jsou na hmotném nosiči – nezáleží na tom, že se nečte laserem ale magnetickou hlavičkou.

Pokud bych si koupil auto, televizor, Apple Mac, Iphone tak tam máš asi pravdu, tam to odtrhnout nepůjde, protože je to jeden produkt. Navíc SW z daných produktů se samostatně neprodává na hmotném nosiči ani online, ale u OEM SW, který se provádá samostatně je to něco jiného.
Ale OEM Windows tvoří s prodávaným počítačem také jeden produkt a také se neprodávají na hmotném nosiči ani online. Výrobce počítače vám prodá počítač, jehož součástí jsou OEM Windows, stejně jako vám Samsung prodá mobil, jehož součástí je Android, nebo vám Apple prodá iPhone, jehož součástí je iOS.

13
Když někdo jako druhotný SW prodává OEM licence, které zatím nebyly svázány s žádným HW, tak to je legální (podle toho rozhodnutí ESD) na tom se podle všeho shodnem.
Je to složitější – třeba pokud je v té licenci uvedeno, že se vztahuje na „zařízení, se kterým byla zakoupena“, a vy ji zakoupíte bez zařízení, neexistuje žádné zařízení, na kterém by ji šlo legálně používat.

Otázka tedy je co když OEM licence již byla svázána s HW provedenou aktivací. Příklad: Pokud by si MS mohl určovat a vynucovat dodržení pravidla kdy SW musí být svázán s HW, tak to by si pak mohl do licence napsat, že OEM SW je svázán s mým bytem ve kterém jsem OS poprvé nainstaloval a nesmím tento OS používat v jiném bytě a po přestěhování si musím koupit novou OEM licenci. Takže OEM licenci bych mohl prodat jedině společně s bytem. Bylo by taková ustanovení v licenci platné? Pokud by nebylo platné, tak jak se to liší od svázání SW s HW počítače?
S tím bytem už je to na hraně a musel by to rozhodnout soud. Rozdíl je v tom, že provoz softwaru je s počítačem úzce svázán, počítač k provozování softwaru potřebujete a parametry toho počítače ovlivňují provoz softwaru. Např. se běžně dávají licence na počet jader CPU. Dokonce je běžné a čím dál častější, že nějaký software je integrální součástí nějakého zařízení – třeba televize, auta… Pokud by tím softwarem byl software pro chytrý dům, dovedu si představit, že bude legálně svázán s tím bytem.

Podle mě není platné svázání SW s bytem ani s HW, právě proto, že se mohu jako nový nabyvatel SW "dovolávat vyčerpání práva na rozšiřování stanoveného v čl. 4 odst. 2". Tzn. všechny ostatní ujednání v licenci např. o počtu počítačů na které mohu SW nainstalovat zůstavají platné, ale ta ustanovení v licenci, která mě zakazují "rozšiřování" platná nebudou (samozřejmě musí být splněny podmínky o kterých ESD mluví, např. že původní nabyvatel přestal SW používat).
Z mnoha diskusí na Rootu i jinde ohledně toho rozhodnutí ESD a vlivu na OEM licence je tohle první rozumný argument, který odůvodňuje, proč by to ustanovení vázající licenci na počítač nemuselo být platné. Ale stejně s ním nesouhlasím :-) Podle mne to ustanovení mi nezakazuje rozšiřování, já tu licenci můžu rozšiřovat – ale jedině spolu s tím zařízením (má-li ta licence být k něčemu). Rozšiřování díla je v zákoně definované tak, že je dílo vázáno na hmotný nosič. Pořád je to ta konstrukce mám fyzickou knihu, která zároveň vyjadřuje autorské dílo. Tu knihu mohou darovat nebo prodat a práva autora tím nejsou nijak dotčena, protože ta licence je pořád vázána na tu hmotnou podobu – nikdo tím nic nezíská ani neztrácí, akorát to knihu má pokaždé v ruce někdo jiný. Ta logická vazba na hmotný nosič je podle mne pro rozšiřování klíčová, protože na ní celý princip rozšiřování stojí – díky vazbě na hmotný nosič nevznikají žádné problémy typu „kopírováním nikdo o nic nepřijde“ a chová se to stejně, jako kdybych zacházel jen s tou hmotnou věcí. Stejně je podle mne potřeba se dívat i na to rozšiřování softwaru. V tomto případě OEM licence vlastně funguje přesně tak, jako je to u té knihy nebo videokazety – licence je napevno svázána s hmotným nosičem, spolu s ním ji lze libovolně převádět, ale nelze ji od něj „odtrhnout“.

14
Mám to chápat tak, že prodej druhotného OEM SW, kterých je plný internet (mj. i reklamy zde na Rootu) považuješ za nelegální?
O otm už se tu diskutovalo mnohokrát. Záleží na tom, co přesně se prodává – ti prodejci druhotného softwaru kolem toho většinou docela mlží. Nicméně pokud to někdo dělá ve velkém, rozhodně neprodává licence, které už někde byly nainstalované. Byly by pak problémy s aktivací, těžko by sehnali originální balení atd. Takže to, co se takhle prodává, většinou bývají OEM licence, které nikde nainstalované nebyly. To ještě neznamená, že to musí být legální, ale bude to jiný případ, než to, na co se ptáte.

Vzal by je právě z toho soudního rozhodnutí ESD (UsedSoft vs Oracle).
Soud nemůže nikomu přidat licenci, to může udělat buď autor nebo zákon. To rozhodnutí ESD bylo o něčem jiném – odvodilo, že vyčerpání práv se vztahuje i na elektronické licence, ne jen na licence šířené spolu s hmotným vyjádřením autorského díla. Podle toho rozhodnutí ESD můžete OEM licenci prodat, ale podmínky licence zůstávají zachovány – tj. licence se vztahuje jen na zařízení, se kterým byla licence poprvé prodána. Nebo-li to rozhodnutí ESD říká, že můžete spolu s svým starým počítačem prodat i OEM licenci na Windows (i to by se vám někdo mohl pokusit licenční smlouvou zakázat, a dříve se to pokud vím dělo), nikoli to, že můžete licenci od zařízení oddělit.

že licenční právo je vyčerpáno u prvního prodeje. Pak nositel práv ztrácí všechna práva nad licencí.
Tohle asi spousta lidí chápe špatně – autor ztrácí práva nad tou jednou konkrétní licencí (my bychom řekli přesněji „licenční smlouvou“), kterou kdysi prodal. Neztrácí práva nad licencováním programu jako takového. Tedy když je v té licenční smlouvě napsáno, že umožňuje instalovat software na 3 počítače, i po prodeji umožňuje zase jen instalaci na 3 počítače. A když smlouva umožňuje instalaci na jeden konkrétní počítač, i po prodeji umožňuje instalaci na jeden konkrétní počítač. Otázka je, jak by to bylo třeba s licencemi na jméno, to už by asi bylo vnímáno jako obcházení zákona – takže ta licence by měla být formulovaná spíš tak, že umožňuje používání jednomu „pojmenovanému“ uživateli, ale to jméno by nemělo být v licenční smlouvě. Ale to už je mimo tuto diskusi a nevím o tom, že by to nějaký soud řešil.

Když to popíšu trochu jinak: Licenční smlouvu si můžeme představit jako vytištěný papír se smlouvou, který vám předá autor. Podle rozhodnutí ESD vy dál můžete s tím papírem libovolně nakládat, zničit ho, darovat nebo někomu prodat. Bez ohledu na to, jestli je na tom papíru napsáno „tento papír nesmíte dát z ruky“ (takové ustanovení té licenční smlouvy by bylo neplatné). Ale nedává vám to právo cokoli na tom papíru měnit – když je a něm napsáno, že software můžete používat jenom v úterý a s jednou rukou za zády, musí se tím řídit kdokoli další, komu ten papír předáte. Je to stejné, jako u hmotných věcí – když vlastníte byt v bytovém domě, můžete svá práva k tomu bytu převést na někoho dalšího. Ale převodem práv nemohou vzniknout další práva – není možné, abyste byt převedl na manželku a ta najednou spolu s bytem dostala i půlku chodby.

15
Podle mě jediný způsob jak přenášet OEM licenci na jiný HW je OEM licenci přeprodat jinému majiteli = druhotný SW.
OEM licenci nejde přenášet na jiný hardware. Když ji prodáte někomu dalšímu, pořád je ta licence vázaná na ten původní hardware. Takže druhotný prodej OEM licence má smysl zase jedině v případě, kdy ji prodáváte s tím původním počítačem.

Ostatně ono by ani nedávalo smysl, aby druhý majitel licence měl nějaká práva navíc, která ten první majitel nemá. Odkud by je vzal? Navíc by se to omezení prvního majitele strašně snadno obcházelo fiktivními prodeji.

Stran: [1] 2 3 ... 215

reklama