Před pár dny se mi po třech letech podařilo úspěšně odstátnicovat na oboru Obecná matematika. Studium bylo vcelku příjemné, komorní, naučil jsem se nepřeberné množství úžasných a mimo matematiku naprosto nepotřebných abstraktních struktur a mentálních konstruktů. Může se zdát, že jsem se tímto odsoudil k výzkumu a práci v akademické svéře. Avšak já se na dráhu profesionálního matematika v žádném případě nechystám :-) V průběhu studia jsem si vedle matematiky dával také vybrané předměty na informatice, od prváku makám jako živnostník v IT a studia matematiky jsem zatím nikdy nelitoval. Proč? Troufale tvrdím, že mě matematika naučila myslet. Logika, správná argumentace, vysoká míra abstrakce... Díky tomu je pro mě práce v informatice velmi příjemná záležitost. Přítelkyně si ze mě často utahuje, že do práce chodím relaxovat a bavit se. A má pravdu. :-))
Na základě výše uvedeného příkladu bych řekl, že není radno matematiku úplně zatracovat a její studium má smysl. I kdyby to měl člověk brát jako pouhé mentální cvičení. A sem tam je skutečně třeba něco spočítat!