Nejdůležitější je naučit se myslet a formulovat myšlenku strojově. Pak potřebuješ znát syntaxi vybranýho jazyka (tzn. jak se ty Tvoje myšlenky v tom jazyce píšou).
V praxi jde víceméně vždy jen o to vymyslet a vytvořit v pseudokódu (v hlavě, na papíře, prostě to umět nějak podat). Třeba:
Je košík s jablkama těžší než s hruškama?
- jo? Tak budu prodávat nejdřív jablka (mam jich víc)
- ne? Tak budu prodávat nejdřív hrušky (stejnej důvod)
A pak už je to jen o tom umět to napsat v příslušnym jazyce.
Takže pro Tebe to znamená zjistit si, jakej jazyk budeš chtít ovládat a v tom začít s jednoduchýma hloupostma (jako třeba danej příklad) s tím, že omáčku okolo (použitý knihovny atd.) jen tupě opíšeš z příkladu, kterej si najdeš. Celkovej význam omáčky okolo pochopíš v průběhu učení.
Můžeš klidně začít (třeba) s C++, na začátku nebudeš nic chápat, budeš tupě opisovat, ale postupně pochopíš logiku (tzn. Tvoje myšlení), pak jak to přepisuješ do kódu (syntaxe) a nakonec pochopíš i proč používáš který knihovny a proč Ti něco nefachá.
Takže pokud fakt nic neovládáš, do začátku Tě zajímají (téměř v jakymkoliv jazyce) příkazy:
if / else - podmínka, jako s jablkama a hruškama, porovnáváš nějaký věci a podle toho se něco provede
for - cyklus. Například kdybys chtěl na každej novej řádek vypsat o hvězdičku víc než na předchozím a věděl, že jich bude celkem deset
while - taky cyklus, ale jinak
Další blbosti jako třeba otevření souboru nebo čtení z řádky se už hodně liší, k tomu už si musíš dolézt sám. Začni tím, že budeš mít jablka (30) a hrušky (25) a budeš zjišťovat, čeho je víc a výsledek napíšeš jako výstup programu. Pak si můžeš třeba udělat while cyklus, kterej bude po jedný přihazovat hrušky, dokud jich nebude víc než jablek (takže hrušek bude 31, pak while skončí) a program Ti vypíše konečnej počet hrušek (tedy 31). Bacha na zacyklení (= while poběží "donekonečna", protože jsi udělal v programu chybu - to se stává zvláš't v začátcích často

).