Stručně a krátce, výše naznačeným jednáním jste smlouvu o smlouvě budoucí uzavřel a ani o tom nevíte. Jenže v tomto případě byste omyl nemohl namítat, protože jde o právní omyl a ten (narozdíl od skutkového omylu) neplatnost smlouvy nezpůsobuje.
To bych chtěl vidět, jak aspoň jeden z pěti z českých soudů přijme mail se slovy "souhlasím, ještě doladíme detaily" (nebo něco podobného) jako platnou smlouvu o smlouvě budoucí.
Já nejsem právník. Ale všechny smlouvy o smlouvě budoucí musí obsahovat nějaké nutné náležitosti (v podstatě ty, které musí obsahovat ta budoucí smlouva a ještě nějaké navíc). Nepochybně se může podařit naformulovat ten mail tak, že je tam všechny uvedete, ale nepovažuji to za pravděpodobné. Pak je tady ta věc, že smlouva je uzavřena dvěma stranami a odesílatel mailu může odeslání svého "návrhu smlouvy o smlouvě budoucí" popřít a bude se složitě řešit, jestli ten mail skutečně odeslal on.
To se právě mýlíte. Je třeba rozlišovat formální smlouvy a smlouvy bezforemné. U těch prvních zákon vyžaduje určité náležitosti, aby smlouva mohla být platná. Ale u těch druhých stačí, aby obsahovaly vše, co je nezbytné k jednoznačnému posouzení, na čem se strany dohodly.
Pokud byste popíral odeslání mailu, tak se dostáváme někam jinam, a sice do roviny omyl/podvod/jednání v rozporu s dobrými mravy. A to už by bylo samozřejmě něco jiného – vy řeknete, že jste žádný takový mail neposlal a žalující strana musí dokazovat, že ano a že jste to byl jednoznačně vy osobně a nikdo jiný – z toho důvodu se preferuje nějaká papírová podoba a podpisy, nejlépe ověřené, aby se předešlo těmto peripetiím. Ale není to nezbytné – pokud byste u soudu uznal, že jste skutečně na pracovní nabídku kladně odpověděl, ač to bylo jen e-mailem, pak už neřešíme otázku, jestli jste projevil vůli – ano, projevil a nepopíráte to. Samozřejmě pak můžete řešit, že ta nabídka a návrh pracovní smlouvy se v podstatných bodech rozcházely, že neobsahovala důležité informace atp., tj. spravedlivý důvod k jednostrannému ukončení jednání.
A samozřejmě, že by to soudy uznaly. Nebyl by to zdaleka první případ. Ostatně stačí si vzpomenout na případ Fuka – taky šlo jen o e-maily.
Pokud mezi vámi proběhne korespondence ve stylu nabídka místa – souhlas s touto nabídkou, tak je to jasný projev vůle uzavřít pracovní smlouvu
Když si takhle objednáš prase slovy "Objednávám jedno sele cca 15 kg s dopravou", pak ano.
Když napíšeš "mám zájem o pracovní místo XYZ z inzerátu ABC", pak ani omylem.
A na to jsi přišel kde? Pokud ti firma pošle mailem nabídkový dopis, v němž shrne na čem jste se u pohovoru dohodli, datum nástupu a prosbu, aby ses vyjádřil do tolikátého a tolikátého a ty jim odpovíš, že jejich nabídku přijímáš, tak jsi právě právoplatně uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí, kde předmětem je tvůj pracovní vztah založený pracovní smlouvou, kterou máš nejpozději při nástupu podepsat. Co je na tom k nepochopení? Zákon neřeší, jestli jde o prase nebo o generální rekonstrukci střechy za čtvrt milionu. Rozdíl je jen v tom, že u těch smluv, v nichž jde o nebagatelní sumy, bude mít přinejmenším strana, jíž začnou vznikat nezanedbatelné náklady ještě před uzavřením vlastní smlouvy, zájem na případné vymahatelnosti těchto nákladů a papírová ověřená smlouva o smlouvě budoucí jí výrazně zlepšuje postavení před případným soudem. Ale nikde není psáno, že to tak musí udělat, jinak nic nevysoudí. Pokud nepopřeš autorství toho mailu, tak není co řešit. Pokud popřeš, tak by ta druhá strana měla nejspíš problémy s dokazováním autentičnosti toho tvého mailu, ale to ještě neznamená, že by se jí to nepodařilo. Pokud by se např. ukázalo, že to bylo odesláno ze stejného počítače jako předchozí komunikace, tak by ti soud těžko uvěřil, že s tím nemáš nic společného.
Takže, jak tak koukám, většina lidí tu dost plave v představách, co může vyvolat jaké právní následky. Zapomeňte na všelijaké ty lidově hospodské moudrosti typu nic jsem nikde nepodepsal, tak si na mně nic nemůžou vzít. Na to už doplatily stovky lidí.